Co se aktuálně děje?
Advokáti se v současné době potýkají s četnými dotazy rodičů, kteří v důsledku celosvětové pandemie koronaviru přišli o zaměstnání a jejich příjmy se dramaticky snížily, jak mají postupovat ohledně stanovené vyživovací povinnosti ke svým dětem, kterou nejsou schopni efektivně plnit. Jak tedy mají rodiče postupovat v případě, že současná výše výživného je po zásahu koronaviru nad jejich možnosti?
Zákonná úprava
Podle občanského zákoníku platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž výživné lze přiznat vždy, jestliže dítě není schopné se samo živit, a to i tři roky zpětně od podání návrhu k soudu.
Bez ohledu na to, jak soud již jednou rozhodnul (zda rozhodoval sám, či zda schválil dohodu rodičů), platí, že se kterýkoli z rodičů může domáhat změny výše výživného (ať už jeho zvýšení či snížení), a to v případě, že dojde k podstatné změně poměrů – ať už na straně oprávněného (dítěte) či povinného (rodiče).
Změna poměrů musí být podstatná
Podstatnou změnou poměrů na straně povinného je pak třeba rozumět takový dlouhodobý objektivní stav, jehož příčiny mohou být prakticky jakékoliv (nemoc, úraz, ztráta zaměstnání, uzavření nového manželství a vznik nové vyživovací povinnosti). Soudu je vždy nutné prokázat, že šlo o takovou změnu poměrů, která se podstatně promítla i do majetkových poměrů povinného rodiče, neboť negativně zasáhla jeho příjmy. Pouze v takovém případě soud sníží výši výživného, a to zpravidla od okamžiku, kdy tato změna nastala, až do okamžiku, kdy pominula (v extrémních případech může soud dokonce vyživovací povinnost zcela zrušit).
Na příkladu koronaviru si lze poměrně jasně představit situace, kdy se majetkové poměry rodiče v důsledku ztráty zaměstnání či výdělku snížily tak, že skutečně není schopen dostát své vyživovací povinnosti. Je tato změna ale trvalá? Dočasný výpadek či pokles příjmů totiž sám o sobě podle občanského zákoníku není důvodem pro snížení alimentů. V této souvislosti tak bude vždy záležet na individuálních okolnostech daného případu, avšak stran koronaviru lze přijmout závěr, že změnu poměrů bude mít soud za prokázanou, pouze pokud je skutečně trvalá, a tedy nejedná se jen o období 2-3 měsíců na jaře. Teprve tehdy se lze domáhat u příslušného soudu snížení výživného, a to od okamžiku, kdy na straně povinného došlo k podstatné změně poměrů (obecně však nejdéle tři roky od okamžiku podání tohoto návrhu).
V této souvislosti lze více než doporučit, aby se rodič, jehož majetkové poměry byly koronavirem negativně ovlivněny, pokusil s druhým rodičem na časově ohraničeném snížení vyživovací povinnosti dohodnout.
Závěr
Nastane-li na straně povinného podstatná změna jeho poměrů, může se u příslušného soudu domáhat snížení výše výživného či dokonce zániku vyživovací povinnosti jako celku. To platí i během současné situace v rámci pandemie koronaviru. Nelze ale předpokládat, že soud bude k návrhu aktuálně shovívavější. Vše se bude odvíjet od individuálních okolností každého případu a záležet bude hlavně na časové náročnosti výpadku příjmů povinného rodiče.
Spoustu dalších informací týkajících se určení výše výživného naleznete na našich stránkách rodinavpravu.cz